Analýza: Jaký obraz nabídla o EU v době pandemie česká média?

Velká část českých komentátorů a veřejnosti si na jaře tohoto roku osvojila náhled, že Evropská unie v reakci na pandemii koronaviru selhala. Analytici klasických a sociálních médií z dílny společnosti Newton Media nabízí pestřejší obraz. Přinášíme výsledky analýzy, kterou společnost Newton Media pro MediaGuru.cz vypracovala. 

Reputace Evropské unie byla pandemií prokazatelně poškozena, její konkrétní instituce – Evropská komise a Evropský parlament – se ale díky své aktivitě začaly nejpozději od konce března z této kontroverze vymaňovat a ve výsledku u nich, pro mnohé překvapivě, převážil pozitivní sentiment. Ten činil pouze 11 %, mluvilo-li se o EU obecně či o „Bruselu“, v případě komisařů a europoslanců ovšem dosáhl 20 %.

V sociálních médiích byl sentiment evropských institucí o třídu horší, zejména s ohledem na negativní tón. Jestliže na Twitteru byla ještě situace v rovnováze, na Facebooku atakovala kategorická kritika 40% hranici a v případě diskusí pod články se dokonce blížila 60 %. Evropa v očích svých kritiků řešila místo „skutečného problému“ vesměs zástupné věci jako třeba klimatickou agendu (Green Deal, klimatické cíle), a tváří v tvář pandemii se ozřejmila její nepotřebnost. Byla to především tato myšlenková šablona, která stála za většinou reputačních škod.

Publicita v sociálních médiích prudce kulminovala koncem března, aby poté ochabovala, a to opět rychlejším tempem než v médiích klasických (tisk, televize a rozhlas), kde se kontroverze vybila v prvních dvou březnových dekádách. Mezi těmi si nejkritičtěji počínaly MF Dnes, Lidové noviny, Právo a týdeník Reflex. Relativně vstřícný a konstruktivní tón volily ve srovnání s nimi Hospodářské noviny.

Vinen je Brusel

Averzi vůči „Bruselu“ živili v návaznosti na pandemii i nejvýznamnější čeští politici. Podle premiéra Andreje Babiše to Brusel nezvládl, prezident Miloš Zeman se pak s odstupem času nechal slyšet, že EU prokázala „neschopnost koordinované akce“ (Blesk 6.4.). Exprezident Václav Klaus se netajil radostí z toho, že se EU „odhalila ve své bezvýznamnosti a bezcennosti“ (LN 21.3.). K takové příkré kritice se připojovali další, ať už z řad ODS (europoslanec Vondra) nebo šéf SPD Tomio Okamura na sociálních sítích.

Pochyby o reakci evropských institucí na Covid-19 ovšem neskrýval ani jinak pro-evropský tisk: také zde se psalo o osudovém selhání, momentu pravdy či Unii jen pro dobré počasí. Výmluvný byl titulek týdeníku Respekt „Bůh ochraňuj Evropu“. Hospodářské noviny nicméně upozornily, že solidarita nefungovala ani v rámci skupiny V4, a varovaly, že Češi budou ztraceni, podlehnou-li dojmu, že nejlepší pro ně bude se zavřít ve zdejší kotlině.

Zvláště bolestivým místem byl v první půli března vztah Unie k Itálii. MF Dnes se 17. března ptala „Kde je Brusel?“ a v ten samý den komentátor HN odtušil: „Evropa se ztratila“.

Pozitivní sentiment se začal formovat s tím, jak se aktivizovaly Evropská komise a Evropský parlament. Byl spjat s mohutnou hospodářskou pomocí, která byla přislíbena členským státům, ale i se společnými repatriačními lety občanů EU, společnou distribucí zdravotnického materiálu a konečně i s vývojem vakcíny proti viru. Ze sociálních médií vyváženým sentimentem vymykal Twitter.

Evropská komise: dvojitá omluva

Domnělé selhání Evropy bylo nejčastěji přisuzováno Evropské komisi. Jak podotkly Hospodářské noviny, Ursula von der Leyenová byla v některých březnových dnech „možná nejvysmívanější političkou Evropy“. Šéfka Evropské komise se přitom dvakrát omluvila: nejdříve za podcenění koronaviru a později Itálii za neposkytnutí včasné pomoci.

Značné nepochopení vzbudil zkraje března apel komisařů na to, aby státy neuzavíraly své hranice. Odčinit pocit trpkosti spojený s Evropskou komisí a EU obecně bude těžké a chvíli to bude trvat, jak v rozhovoru pro HN připustila komisařka Věra Jourová („Musíme zase k lidem“, 30.4.). Byla-li Komise hájena, pak obvykle poukazem na její minimální pravomoci ve zdravotnictví.

Námětů spojených s Evropskou komisí bylo samozřejmě daleko více, namátkou klimatická agenda, pravidla v letecké dopravě („lety duchů“), vícero aspektů vztahu k Číně (soběstačnost, ochrana strategických podniků, dezinformační kampaně, mezinárodní vyšetřování vzniku pandemie), kritika kroků maďarské a polské vlády atd.

Evropský parlament čelil kritice za to, že dostatečně rychle nepřešel do krizového režimu a měřil přitom dvojím metrem, když dovolil vystoupit Gretě Thunbergové (kritika europoslanců Vondry a Zahradila). Stejně jako Komise profitovali europoslanci v klasických i sociálních médiích z odhodlání výrazně stimulovat ekonomiky členských zemí. Do veřejného povědomí se zapsala suma 37 miliard eur a europoslanec Ivan David (SPD) coby „nový antihrdina koronavirové krize“ (Frekvence 1), který jako jediný v Evropském parlamentu hlasoval proti zamýšlené pomoci v tomto objemu.

Autoři textu: Jan Jüptner & Kristýna Jiroutová, mediální analytici Newton Media

Kompletní infografiku si můžete stáhnout v souboru níže.